Max Payne kniha 3.ČÁST
„Payne!
Zatracenej federále, od prvního dne jsem věděl, že u tebe něco nehraje. Co si
myslíš že děláš? Jseš jen zatracenej polda. My před tebou nekecnem na prdel.
Nemůžeš tu jen tak vlízt a mávat svou bouchačkou. Jako by něco znamenala.“
Zařval Vinnie. Náhle se ozval výstřel.
„ACH
MŮJ BOŽE. MŮJ BOŽE, TYS MĚ STŘELIL, ÁÁÁCH… Seš mrtvej Payne!“ nadával Vinnie.
„Na
co sakra čekáte opičáci? Zabijte ho! Zabijte ho!“ křičel Vinnie.
Z
radostí šéfe.“ Vysoukal ze sebe jeden ze dvou chlápků.
Gognitti
se vypařil. Makal jsem jako Yun Fat. Bylo těžké zabít dva chlápky
z bolavou rukou, brzy jsem však na ruku zapomněl když jsem se vyhýbal
kulkám. Po chvíli přemlouvání jsem je však zabil. Potom jsem přišel ke stolu.
Vinnie tam nechal ležet zmačkaný dopis. Dopis byl adresován Donu Punchinellovi,
ale Vinnie nikdy nesebral odvahu jej dokončit.
…Jack se dal na Voodoo. Hned tu noc po té, co zastřelil
Dina, páč chtěl vědět, jak vypadá jeho mozek rozstříknutej po zdi.
Je to zatracenej šílenej pes. Docházej nám lidi a obchody
rychle…
Gognitti
žil ve smrtelném strachu ze svého šéfa. Jack Lupino byl cvok. Vinnie vyděšeně
prchal. Mohl utíkat, ale s kulkou v břiše jako rozbitá láhev od
Tabasca mu brzy docházel dech. Věděl, kde je jeho šéf a já jsem chtěl probrat
s Jackem Lupinem pár věcí. Gognitti se pohyboval rychle. Nevím nic o
andělích, ale je to strach, který dává mužům křídla.
Byl
jsem Gognittimu v patách a málem jsem ho dostal když jsem ho uvěznil na
střeše jedné budovy. Místo toho aby se zachránil skočil dolů. Myslel jsem si,
že je mrtvý, ale skočil na vlak a ujížděl pryč. Počkal jsem si na další vlak a
skočil na něj.
Další část příště...